|
Home |
monoteistické náboženství vzniklé v 1. století v Palestině po vystoupení a ukřižování Ježíše Nazaretského. Jeho následovníci v čele s apoštoly šířili učení a zvěst o tom, že Bůh Ježíše vzkřísil z mrtvých. Vznikaly obce věřících, nejprve v Jeruzalémě a v židovském prostředí a zásluhou zejména Pavla z Tarsu i v prostředí pohanském v celé římské říši; pro věřící v Ježíše Krista se ujal název křesťané. Označení církev pro místní obec vedenou biskupem se rozšířilo na obecnou (katolickou) církev všech věřících.
Posvátné knihy převzaté z judaismu (Starý zákon ) byly ve 2. století doplněny o Nový zákon . Hlavní teologické úsilí v prvních staletích bylo zaměřeno na christologii, rozhodující slovo získaly ekumenické sněmy. Dějinný vývoj křesťanství ovlivnil edikt milánský 313, který prohlásil křesťanství za nábožensky tolerované v římské říši. Po pádu západořímské říše se stalo křesťanství se svou církevní organizací oporou vznikajících států a významně se podílelo na utváření politického, hospodářského a kulturního života západní a střední Evropy. Formy církevního života a myšlení, které se přitom vyvinuly (ritus, řeholní řády, teologie) se označují jako západní křesťanství, východním křesťanstvím se rozumějí církve, které se vyvíjely v historickém a duchovním klimatu východořímské říše, kde začal dominovat cařihradský patriarchát.
V 5. a 6. století se osamostatnily starobylé východní církve a postupně se formovalo pravoslaví, které se formálně oddělilo od západního křesťanství 1054. Jednotná organizace západního křesťanství v čele s papežem v Římě končila nástupem reformace 1517, kdy se od římskokatolické církve postupně oddělovaly protestantské církve. Rozsáhlým misijním úsilím se křesťanství šířilo do nově objevovaných zemí a stalo se jedním ze světových náboženství. Osvícenství a nástup sekularizace od konce 18. století jeho vliv na politické a kulturní dění zeslabily. Ekumenické hnutí v 19. a 20. století usiluje o spolupráci a sjednocení křesťanských církví. Ke křesťanství se hlásí asi 1,8 miliardy lidí.