Protestantismus

Vedle katolicismu a pravoslaví třetí nejvýznamnější křesťanský směr s určitými odlišnostmi věroučnými i kultovními. Institucionálně je protestantismus organizován a rozvíjen ve velkém počtu protestantských církví a sekt.

Mezi protestantské církve a sekty patří: luterská církev (nejvýznamnější prote­stantská cír­kev), reformní církev, presbyteriánská církev, anglická episkopální církev, starokatolická církev, mennonité, baptisté, kvakeři, metodistická církev, mormoni, adventisté, svědkové Jehovy, armá­da spásy, perfekcionisté, moravští bratři (někdy nazýváni též čeští bratři), evangelická církev augsburského vyznání, novoapoštolská církev, unitáři aj.

V současné době existuje více než 200 protestantských církví a sekt. V r. 1948 vznikla v Že­nevě "Světová rada církví" jako mezinárodní instituce sjednocující pro­testantské a pravoslav­né církve.

V Evropě je protestantismus nejvíce rozšířen v Německu, Švýcarsku, Dánsku, Norsku, Fin­sku, Holandsku, Anglii, v Čechách a v Maďarsku.

Vznik protestantismu spadá do 16. století, kdy se rozvíjí reformační hnutí. Refor­mace před­stavovala široké sociálně politické hnutí středověku namířené proti římsko­katolické církvi. Teoretickým základem protestantismu jsou vzniklá v 16. století učení Martina Luthera, Ulricha Zwingliho, Jana Kalvína aj.

Protestantská věrouka se v celé řadě rysů odlišuje od katolické. Protestantismus především opouští filosofickou oporu katolicismu – tomistickou filosofii (učení To­máše Akvinského) a projevuje se v něm ideový vliv osvícenského racionalismu, pře­devším prosazováním myšlenky, že náboženství nesmí odporovat rozumu, vznášením požadavků práva věřícího svobodně myslet i v otázkách náboženských.

Protestantismus uznává bibli jako jediný pramen božského zjevení. Odmítá však nutnost existence zvláštních prostředníků mezi bohem a věřícími. Protestantské du­chovenstvo proto není vybaveno zvláštní svátostí, jež mu připisuje katolicismus a pra­voslaví; protestantismus tak od­straňuje dělení věřících na kněze a laiky. Spasení lidu nespatřuje v zásluze církve, ale v osobní, individuální víře, přičemž své spasení má člověk hledat v pozemském životě. Ze sedmi křesťan­ských svátostí uznává protestan­tismus pouze dvě – svátost křtu a přijímání, přičemž přijímání "chleba a vína" se vzta­huje na všechny  věřící, zatímco v katolické církvi jen na ducho­venstvo. Biřmování a odpuštění hříchů protestantismus odmítá a nezná.

Podstatou náboženství podle protestantismu je citový vztah, citový prožitek k bo­hu. Prote­stantismus také odmítá lpění na liteře Písma svatého, význam biblických tex­tů podle něj nespočí­vá v jejich pravdivostní či nepravdivostní hodnotě, ale v jejich mravní hodnotě – ospra­vedlňuje tak existenci náboženství jeho sociálně etickým vý­znamem. Vychází z predestinace – předurčení člověka ke spáse či zatracení. Zjedno­dušuje náboženskéobřady, za   bohoslužebný jazyk pova­žuje národní jazyky, zavr­huje okázalost kostelů aj.