Církevní hierarchie podle zastávaných církevních úřadů

Papež  – hlava římskokatolické církve. Výrazem centralizace církevní moci v jeho rukou jsou mj. tituly, jichž je nositelem a funkce, které vykonává: biskup Říma, námě­stek Ježíše Krista, nástupce apoštolského knížete, hlava všeobecné církve, patriarcha Západu, primas Itálie, arcibis­kup a metropolita církevní provincie Říma, hlava státu Vatikán. Papeži přísluší odznaky: tiára – pokrývka hlavy, která povstala z biskupské mitry a královské koruny (do 14. století byla dvojitá, nyní je trojitá); rovná pastýřská berla; pallium – bílá stuha s vyšitými černými kříži, nošená na ornátu, která předsta­vuje symbol nejvyššího kněžského práva. K vzdávání poct papeži patří polí­bení jeho ruky nebo kříže připevněného na obuvi a pokleknutí. Papeži náleží všechny pocty jako panovníkovi.

Kardinál– Příslušník papežského senátu, sboru kardinálů (pomocného a poradní­ho sboru papeže). Existují tři stupně kardinálských hodností: kardinál-biskup, kardi­nál-kněz, kardinál-jáhen. Kardinálský stupeň hodnosti nelze směšovat se stejnojmen­ným stupněm svěcení. Kardi­nály jmenuje papež z příslušníků nejvyššího kléru růz­ných národností. Hlavním posláním sboru kardinálů je pomáhat papeži radou a výko­nem úředních funkcí. Proto jsou členy všech vyšších papežských úřadů. Mají právo volit papeže. Jsou povinni sídlit v Římě a nesmějí Řím opustit bez papežova povolení. Výjimku mají pouze kardinálové-sídelní biskupové, kteří mají přidělenou diecézi. Jednání kardinálů (sezení – consistoria) jsou pravidelná a tajná, mimořádná a veřejná (při zvláštních slavnostních příležitostech). Zvláštní odznaky kardinála jsou: nachový plášť, čer­vený klobouk, červený bibet (pokrývka hlavy) a safírový kardinálský prsten.

Prelát papežský – vyšší papežský úředník. V kurii zaujímají místo hned po kardi­nálech. Účastní se na církevní vládě buď společně s kardinály, nebo samostatně. Pre­láti čestní či titulární nespravují žádný úřad, jsou však postaveni na stejnou úroveň jako preláti skuteční.

Patriarcha, exarcha, primas  – biskupové s rozsáhlejšími právy (zmocněnci pape­že, jeho apoštolští zástupci), kteří mají vedle svých vlastních biskupských diecézí v podřízenosti různého rozsahu metropolity a biskupy jiných diecézí.

Metropolita čili arcibiskup je hlavou církevní provincie. Vedle své biskupské diecézní moci má pravomoc nad biskupy jiných diecézí. V hierarchii zaujímá místo mezi patriarchou a biskupem. Označení arcibiskupu však může být i čestným titulem. Biskupská diecéze metropo­lity se nazývá arcidiecézí.

Vikář apoštolský– hodnost pro hlavu (apoštolského vikariátu – církevního obvo­du, kde není zřízena biskupská diecéze. Pravomoc apoštolských vikářů však je stejná jako sídelních biskupů v čele diecézí.

Prefekt apoštolský – hodnost pro hlavu (apoštolské) prefektury – menšího církev­ního obvo­du. Pravomoc je stejná jako sídelního biskupa.

Prelát– hodnost hlavy samostatného řeholního řádového církevního obvodu diecéze jak klérem, tak věřícími, honosí-li se řádový kostel prelátskou hodností.

Opat– obdobný hodnostář

Biskup– stojí v čele církevního obvodu – diecéze. Rozlišují se biskup sídelní, kte­rý je povi­nen spravovat přidělenou diecézi, a biskup titulární, který nemá přidělenou diecézi. Titulární bis­kupové buď působí u biskupů sídelních, nebo jsou činní v Římě jako pracovníci římské kurie, případně vykonávají funkci polních vikářů v armádě.

Vikář generální– hodnostář, jemuž náleží v diecézi určitá pravomoc ve věcech duchovních a majetkových, svěřená mu sídelním biskupem. Plní funkci pomocníka biskupa při správě die­céze. Generální vikáři jsou ustanovováni v územně rozsáhlých diecézích.

Kanovník– hodnostář kapituly – kolegia kleriků. Zřizují se dva druhy kapitul: ka­pitula ka­tedrální – při biskupském kostele a kapitula kolegiální – při významnějším nebiskupském kostele (v Čechách např. Vyšehrad, Stará Boleslav, Kroměříž, Miku­lov). Jejich hlavním úkolem je za­bezpečení slavnostních bohoslužeb v kostele a pod­pora biskupa při správě diecéze. V kapi­tulách katedrálníchjmenuje papež kano­vníky do hodností proboštů nebo děkanů. Biskupové mají prá­vo jmenovat čestné ka­novníky.

Vikář kapitulní– hodnostář spravující diecézi v případě, že není z jakéhokoli dů­vodu obsa­zena biskupem (smrt, zbavení funkce, vzdání se funkce, přeřazení, uvěznění atp.). Funkce je do­časná, než je ustanoven sídelní biskup.

Děkan– hodnostář stojící v čele děkanátu, církevního okrsku sdružujícího několik farností. Má stejné povinnosti jako venkovský vikář. Děkani několika církevních okrsků bývají podřízení krajskému děkanátu – arciděkanství v čele s arciděkanem.

Farář– kněz spravující základní (nejnižší) církevní obvod – farnost po stránce ná­boženské a církevní. Farářům jsou na roveň postaveni i vojenští kaplani.

Kaplan– zpravidla pomocný kněz farnosti, podřízený faráři.